So vzťahmi sa stále „mordujeme“ skoro všetci. Najmä s tými rodinnými. Toľko kníh už bolo napísaných o tom, ako riešiť všetky možné problémy, konflikty a situácie: ako si hľadať partnera a fungovať v manželstve, ako vychovávať deti, ako sa vyliečiť z tráum z detstva… to je len najužší výber z tých hádam najčastejšie opakovaných tém. A predsa nás zaujal tento rukopis, ktorý sme sa našim čitateľom rozhodli predložiť ako ďalšiu z toho množstva kníh. Prečo?

Autorka je Češka – čiže jej jazyk a skúsenosti sú našim ľuďom logicky bližšie než knihy amerických alebo hoci aj ruských autorov. Názov knihy si nás podmanil svojou vtipnosťou, pričom táto metafora je tiež typická a veľavravná pre naše česko-slovenské kultúrne prostredie. Hoci dnes už možno pravidelné nedeľné klepanie rezňov nepočuť tak otrocky často, ešte stále je nám tento jav dôverne známy. A priznajme si, že aj svojím preneseným významom: vzťahy v našich rodinách, najmä u starších generácií, veru nebývali príliš jemnocitné. Rodičia sa s deťmi nepárali, manželia fungovali najmä pragmaticky, súrodenci a vzdialenejší príbuzní boli bežne rozhádaní… A ani  fyzické údery, tak ako u tých rezňov, neboli ničím nevídaným-neslýchaným; tak ako u tých rezňov, verilo sa, že slúžia dobrému účelu, že bez nich by to proste nešlo alebo nebolo ono…

Podľa skúseností autorky sa toto všetko vyskytuje v našich rodinách – a to aj v tých mladších – stále veľmi často a bežne, aj keď niekedy vo veľmi subtílnych formách. Preto o tom treba stále hovoriť a písať. Tieto často nevedomé vzorce a návyky treba odhaliť, spoznať, pochopiť a začať vedome vnímať. A následne ich pochopiteľne začať meniť. Aby boli naše vzťahy lepšie, zdravšie, krajšie a „chutnejšie“ – čo sa dá, čuduj sa svete, aj bez bolestivého „vyklepania“.

Kniha má štyri časti: prvá pojednáva o základoch „pyramídy“, rodinnom aj osobnostnom pozadí a ďalších faktoroch, ktoré sú v hre, keď sa narodí nový človek. Druhá časť rozoberá rodičovskú lásku, výchovu a vývoj dieťaťa. Vysvetľuje mnohé mylné presvedčenia a chyby, ktorých sa rodičia či iní vychovávatelia dopúšťajú. Na konkrétnych príkladoch ukazuje, ako tieto omyly vedú k „vypestovaniu“ nezdravých osobnostných typov („dokonalé dieťa“, workoholik, manipulátor, obeť a iné). Tretia časť sa podrobne venuje partnerskej láske: prečo vlastne nadväzujeme ľúbostné vzťahy, čo od nich očakávame, ako sa v nich odráža naša nezrelosť a citová nesamostatnosť, ale aj ako si s tým poradiť. Záverečná štvrtá časť hovorí o láske k sebe, ktorá je základom všetkých zdravých vzťahov – no tiež treba, prirodzene, pochopiť, čo pravá sebaláska naozaj znamená. Tu sa tiež nachádza kapitola o ochote ku zmene, žití v prítomnosti a ľudskom potenciáli.

Podstatným pozitívnym prvkom tejto knihy je, že každú teoretickú myšlienku alebo poučku ilustruje konkrétnymi príkladmi z autorkinej praxe. Pre mnohé vzorce správania, typy osobností alebo druhy problémov autorka vytvára pomenovania (písané s veľkým písmenom), ktoré čitateľovi uľahčia pochopiť aj zapamätať si príslušný jav či vzor. Nájdete tu tiež vysvetlenie mnohých pojmov, ktoré sa používajú v psychológii a psychoterapii (ako napríklad presun, projekcia,sublimácia a podobne).

Dá sa povedať, že sa jedná o pomerne komplexnú, ale veľmi ľudsky a laicky zrozumiteľnú  príručku, ktorá čitateľa prevedie spletitým svetom rodinných vzťahov a veľmi veľa vecí mu dôkladne osvetlí – a pomôže rozuzliť, ak treba.

ROZHOVOR S AUTORKOU:

Vy ste psychologička, psychiatrička alebo psychoterapeutka? Kde pôsobíte? Ako dlho sa tejto práci venujete?

Vystudovala jsem angličtinu na filozofické fakultě, mám své studenty a překládám, ale už sedm let pracuji i jako terapeutka. Věnuji se studiu  psychologické literatury, kterou také někdy překládám. Působím ve Frýdku-Místku. Má terapeutická práce zahrnuje různé terapie, pořádání seminářů, automatickou kresbu, astropsychologii a meditace. Mám za to, že zejména v tomto oboru je jeden prožitek „na vlastní kůži“ a sebepoznání cennější než několik měsíců teorie, proto jsem absolvovala mnoho seminářů a kurzů, například kraniosakrální terapie, rodinných konstelací, jógy, dynamických meditací…

Vidíte nejaký všeobecný posun v tom, ako ľudia berú rodinné a partnerské vzťahy? Predsa len, sú tu predsa generačné rozdiely, vplyvy iných kultúr atď… A čo „duchovné“ vplyvy?

Mám pocit, že celková úroveň vědomí lidí se zvyšuje, anebo se v mém okolí vyskytují lidé, kteří se o rodinné a partnerské vztahy více zajímají.Asi v tom bude hrát roli zákon přitažlivosti, takže tato moje odpověď nemá příliš velkou výpovědní hodnotu.

Co se generačních rozdílů týká, zdá se mi, že starší ročníky preferují „smrádeček, ale teplíčko“; je fakt, že mezi klienty nemám osoby nad 60 let. Zato přichází hodně mladých, kolem dvaceti, kteří chtějí žít jinak než jejich rodiče. Většina klientů má mezi třiceti a čtyřiceti lety; uvědomují si svůj přesah přes fyzické tělo, mnozí mají zkušenosti s nehmotným světem a jógou, čínskou medicínou, feng-šuej apod. Vlastně mám pocit, že mám štěstí na velmi pokročilé a vědomé bytosti. Knihu jsem se ale snažila podat co nejvíce laicky.

Chcú si dať ľudia poradiť? Tí, ktorí za Vami prídu, naozaj niečo konštruktívne zmenia? Pracujú ľudia na sebe?

Určitě ano, lidé za mnou chodí dobrovolně a vědí, že na sobě budou muset pracovat, je to koneckonců i mým mottem: „Na cestě duše pomocná ruka pro ty, kteří na sobě chtějí pracovat.“ A protože většina klientů přichází na základě doporučení svých přátel, tuší, že je bude čekat tvrdá dřina, ovšem také vidí, jak se jejich přátelé změnili, a obdivují je za to, proto to chtějí zkusit i sami.

Ako si Vy vysvetľujete, prečo niekto je ochotný vidieť, že niečo možno nerobí dobre, a zmeniť to, no niekto iný ani za svet?

Řekla bych, že za to může úroveň citových zranění v kombinaci s životními podmínkami. Když jsme hodně zranění, nechceme za nic na světě dopustit, aby to bylo ještě horší, a raději vynakládáme veškerou energii na to, abychom alespoň zachovali zdání toho, že je „vše v pořádku“. Často nás pak až nepříjemné okolnosti donutí něco změnit. Můžeme se setkat se závažnou nemocí, tragédií, rozvodem, přijít o děti… Pak už většina lidí své postoje změní, ale někteří si opravdu potřebují sáhnout na naprosté dno. Naše ego je velmi silný protivník a velmi špatný pán.

Máte Vy sama pekné rodinné vzťahy? Nemuseli ste zápasiť s nejakým „ťažkým vzorcom“? Čo najviac pomáha Vám osobne?

Dělím svůj život na dvě části: do 35 let jsem si prošla v rámci rodiny téměř vším, co se dá zažít: nepřijetím, psychickým a citovým týráním, v mé nejbližší rodině se vyskytla duševní nemoc, alkoholismus, rakovina se smrtelnými následky, mistrovská úroveň manipulace… Bylo toho tolik, že jsem si ani neuměla představit, že bych někdy mohla vést nezávislý a šťastný život, protože rodinní příslušníci měli tendenci všechny své „batohy“ naházet na mě. „Tady mě máš a starej se, já nic, já muzikant.“

Ve třiceti jsem si poprvé řekla, že už jsem se pro svou rodinu obětovala dost a že nastal čas žít i pro sebe. Otěhotněla jsem a s příchodem dcery jsem začala radikálně měnit svůj postoj k životu. Přestala jsem být „hodnou holkou“, která je vždy každému k dispozici. Začala jsem vnímat, přijímat a milovat sebe samu. Od té doby se můj život neustále zlepšuje. Vztahy se velmi proměnily. Zůstaly ty, co stály na zdravém základě, a ty, co byly založeny na zneužívání a manipulaci, odezněly. Už jsem vyrostla a nedám si to líbit. Životní změny jsou proces, takže vím, že se to bude dál vyvíjet, ale mám pocit, že čím jsem starší, tím jsem šťastnější, svobodnější (ač vdaná) a moje vztahy jsou hlubší a opravdovější.

Zpětně jsem za všechny své neradostné a mnohdy velmi bolestné a náročné zkušenosti vděčná; nyní je využívám ve své terapeutické praxi a ohromně mi pomohly také při psaní této knihy – mnohé z nich jsou v ní i obsaženy. Nejlépe člověk něco pochopí a naučí se tím, že to prožije, přestože by ve chvíli, kdy ony situace zakouší, dal cokoli za to, aby se jim mohl vyhnout.

Nejvíc mi pomáhá moje „napojení“– spojení s něčím, co mě jako lidskou bytost přesahuje. Prostě vím, že to „tam nahoře“ se mnou někdo myslí dobře a má mě rád. Vím, že vše, co se v mém životě stalo, mělo svůj smysl.

—

Viac v knihe:

Petra Halamíčková – Láska není řízek

Česká autorka – psychoterapeutka na základe svojej bohatej praxe s múdrosťou aj humorom rozpráva o rodinných a partnerských vzťahoch.
V prvej časti, venovanej rodičovstvu, sa zameriava najmä na chyby, ktorých sa pri výchove svojich ratolestí dopúšťame a ktoré nás žiaľ vedia aj v dospelosti deformovať. Druhá časť rozoberá vzťahy medzi mužmi a ženami. Tu sa odhaľujú mylné predstavy o láske a partnerstve, riešia sa nezdravé formy vzťahov, rozchody a rozvody.
Prínosom knihy je podrobný rozbor konkrétnych situácií a dobré rady, ako v nich postupovať, aká reakcia naopak nie je dobrá a podobne. Analýza nezdravých modelov správania a typov osobností vysvetľuje príčiny ťažkostí a naznačuje východiská.

Ukážka: Další situací je, když „neřešitel“ dostane návrh, jak krizovou situaci zvládnout, je to v jeho silách a schopnostech, zdánlivě souhlasí, ale vnitřně se s návodem neztotožňuje, takže ho nerealizuje. Říkám takovým lidem „neřešitel“. Návod totiž obsahuje něco, čeho by se neřešitel musel vzdát, nebo by musel udělat nějakou změnu ve svém životě, snažit se, spolupodílet se… Neřešitel se zdánlivě přizpůsobí, například někam zajde, ale dotyčného odborníka posléze pohaní, aby se vyvlékl ze své odpovědnosti, nebo se vymluví na jinou příčinu. Pro okolí je tento přístup velmi frustrující a i ti nejlepší přátelé to po čase vzdají, protože nevidí žádný posun často po dobu několika let.

Pôvodná cena: 14.20 EUR, Naša cena: 12.78 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 1.42 EUR